Poradna pro profesory

*Podívá se, tak sebejistě na Daniila* Chci naučit studenty základy vzdělání, v našem světe se bez něho neobejdou. Budu taky hodně dohlížet na jejich chování, nechci aby to byli nějací, nechce se mi to říkat, ale spratci. Jejich chování musí být na úrovni. Přeci jen jsme kouzelníci a ne nějací mudlovští š..* odkašle si* nějací mudlové!

Ah, chápu, *Zalže natvrdle, podrbe se rukou na zátylku a nepatrně se zasměje.* Zajímavé, vskutku zajímavé, *Pronese rozpačitě, otevře knihu na poslední straně a přejede bříškem prstu po nápise.* Uch, *Zadrží kýchnutí a odfoukne onen prach ze stránky.* Mudlové... Původně jsem to chtěl učit.

*podívá se tajemně a podezřeně na Daniila* Já zas chtěl učit kouzelné formule* usměje se ironicky*

*Jeho tvář rozzáří obrovský úsměv, nadzvedne obočí a hnědé oči mu jen zazáří.* Víte, co se říká, kdo dřív... Fajn, *Zamýšleně se zhoupne na židli.* Už si nepamatuji, jak to je dál.

*Začne se smát* Máte pravdu Daniile, máte pravdu. Ale já co chci, to dostanu.* řekne podezřele*

Huh? Co? *Úsměv je ten tam, vyvalí na Alectora oči a zamrká.* C-co tím chcete říct?

Slyšel jste dobře. *zasměje se nahlas, ale decentně*

*Položí své dlaně na stůl, stoupne si a odhodlaně se zatváří.* Omlouvám se pane nevímjakdál, ale své místo si míním nechat, *Zahaleká, poté si odkašle a znovu si klidně sedne.* Jak jsem řekl, své místo nemám v plánu opouštět.

Já ani nechci, aby jste ho opouštěl. Dělejte co máte, dokud to jde* koukne se mu do očí a provokativně a decentně se usměje, jako kdyby byl pán světa*

*Nechápavě zakroutí hlavinou, sundá si brýle a strčí si je do náprsní kapsy, natáhne se k tašce a z té vyndá kapesníček, do kterého se vysmrká.* Jeden by byl řekl, že máte něco v plánu, *Zmuchlá kapesník, strčí ho zpět do tašky.*

*pousměje se, je vidět že přímo spokojený* Snad by nemyslíte, že mám něco zalubem? Kolego.

Ach, ono je to až tam viditelné? *Optá se s vážnou tváří a zaboří svá záda do opěrky židle.*

*dělá že ho neslyší* Musím jít* pousměje se* Ještě musím si něco... něco důležitého zařídit* a přátelsky až podezřele na něj mrkne* Nashledanou, kolego!

*Tak nějak se v Poradně pro pofesoey pozapomněl, druhý den odlepí svůj obličej od otevřené knihy, utře yi z brady slinu, sbalí si svých pět švestek a vypadn epryč.*