Poradna pro profesory

Poradna pro profesory je velká, obdélníková místnost. Zde se profesoři radí a povídají si..
Z

*Tiše vklouzne dovnitř a porozhlédne se kolem, když zde nikdo není oddychne si. Z tašky přehozené přes rameno si vytáhne notebook, položí si ho na klín a sama se pohodlně usadí do jednoho z červených křesílek.*

*Za doprovodu klapání svých hnědých polobotek, se až zbytečne pomalým krokem utahaně nese chodbou nějakého patra. Na hrudi si přidržuje obří knihu vázanou v béžové kůži a jedna menší mu čouhá ze zadní kapsy černých kalhot, které jsou snad až nepřirozeně úzké, dále má na sobě hnědý volný svetr, jehož rukávy jsou značně delší než jeho paže. Pod očima mu trůní již mizející váčky z nebyspavosti, které se snaží zakrýt retro brýlemi s černými obroučky.*

*A tak po chvilce bloumání a opatlavání brnění dorazí ke dveřím, které vedou do Poradny pro profesory. Svou bledou ručkou chňapne za kliku cílových dveří a stiskne ji k zemi, čímž se prudce otevřou a on nečekaně vpadne do místnosti fascinován perfektní funkčností dveří.*

Zdravím !*Aniž by oné osobě věnovala nějakou svou drahocenou pozornost, jen si prohrábne vlasy. Chvíli si onen zápisník jen tak prohlíží načež si z tašky vytáhne brk pergamen a inkoust, a začne si do něj cosi psát.*

*Jen tak tak se zastaví, aby náhodou nezakopl o ošoupaný práh dveří. Vykulí oči na přitomnou porfesorku, narovná se a uhladí si své oblečení, které budí dojem, že jej sežvýkala kráva.* Krá- krásný den přeji, *Přikývne pomaloučku, přitiskne si knihu více k hrudi a zůstane stát na místě.*

Musím nakrmit Christiana, *Pronese, otočí své ctěné pozadí k profesorce a odpochoduje si to opět pryč. Dveře jaksi pozapomene za sebou zavřít.*

*S dýcháním na plné plíce zdolá poslední schůdek, na hrudi třímá obří koženou brašnu, která je na několika místech viditelně otrhaná, celá ona brašna budí zatuchlým a obnošeným dojmem, jeden by řekl, že se každou chvíli rozpadne a vysype svůj tajemný, soudě podle přecpanosti tašky, obsah, avšak stále drží, jakmile tedy vyhraje nad krutostí schodů, opře se o zábradlí a zhluboka se nadechne a vydechne. Na nose mu jako většinu času sedí veliké brýle s tlustými černými obroučky, jež dokonale zakrývají mizející pytle od nevyspání, které se mu dokonale vytvořily pod hnědýma očima, oblečen je do bílého trika s krátkým rukávem, hnědého volnějšího svetru a černých džín, na nohách má obuté tmavě modré plátěné tenisky nejmenované značky výrobce. Po dopadení dechu, který ztratil při šplhání do schodů, zamíří k místnosti určené pro profesory, tedy do poradny.*

*rychlým krokem a docela silně znějícím dupáním vejde do poradny a vykračuje si, jako kdyby byl středem pozornosti, sedne si k velkému stolu, do objemného křesla, vyndá ze svého tmavého saka hůlku a začne si s ní pohrávat, poté upíjí kávu, kterou si udělal a až teď si všimne svého kolegy* Dobrý den *nasadil velice pozorný úsměv*

*Už už by si sedl na židli ke stolu, ale to se kolem něj mihne nějaký černý flek, který ho dokonce i následně pozdraví! Vykulí oči, sundá si tedy brýle a začne si je očišťovat o svůj svetr, poté si je zpět nasadí a stočí svá hnědá očka na příchozího profesora. Svou brašnu položí na stůl a usadí se.* Doobrý den, *Protáhne, přisune si brýle blíže ke kořeni nosu a otevře svou tášku.*

*dá ruce na stůl, podívá na Daniila* Nebudeme chodit kolem horké kaše * sám se nad tím zasměje a začne mluvit vážně* Tak k výuce, jak hodláte učit studenty? Prakticky, tím mám na mysli používání kouzel o hodinách? Nebo pouze výklady ? Kvůli bezpečnostnímu opatření. *čeká na jeho odpověď*

No, jelikož učím Kouzelné formule, *Dramaticky se odmlčí, z brašny vytáhne obří knihu vázanou v hnědé kůži, tu si před sebe položí a rukávem svetru ji opráší, po tomto procesu se dá opět do mluvení.* Tak je samozřejmé, že nenechám ty nebohé studenty, aby se kouzla učily někde na záchodcích bez dohledu, *Pokrčí rameny.*

Což znamená, že budou kouzlit se mnou v hodinách, *Dodá.*

*pousměje se* V mých hodinách nebude žádné pošetilé mávání hůlkou ani žádná přihlouplá zaříkadla*

Vskutku? *Nadzvedne jedno obočí, popadne tašku a posadí ji na veldejší židli.* Nechni nijak zpochybňovat vaše výukové metody, to ne, ale nemyslíte, že by ty děti potřebovaly přesně vědět jak to udělat? *Zvedne pohled od knihy a zadívá se rovnou na Salvatora.* Omlouvám se, ale co vlastně učíte?

*Podívá se mu přímo do očí, pozdvihne obočí* Jak to udělat ? To se právě doví, díky výkladu. Ovšem, myslím, že se najde výjimka a občas hůlku použijí, ale jen v nutném případě.*odskočí od tématu a odpoví na otázku* Mimochodem učím přeměňování. Navíc stejně nesmějí používat kouzla jen tak. To snad víte sám, ne ?*podívá se sebevědomě na Daniila

Podívá se mu přímo do očí, pozdvihne obočí* Jak to udělat ? To se právě doví, díky výkladu. Ovšem, myslím, že se najde výjimka a občas hůlku použijí, ale jen v nutném případě.*odskočí od tématu a odpoví na otázku* Mimochodem učím přeměňování. Navíc stejně nesmějí používat kouzla jen tak. To snad víte sám, ne ?*podívá se sebevědomě na Daniila

Podívá se mu přímo do očí, pozdvihne obočí* Jak to udělat ? To se právě doví, díky výkladu. Ovšem, myslím, že se najde výjimka a občas hůlku použijí, ale jen v nutném případě.*odskočí od tématu a odpoví na otázku* Mimochodem učím přeměňování. Navíc stejně nesmějí používat kouzla jen tak. To snad víte sám, ne ?*podívá se sebevědomě na Daniila

Jen tak? *Vykulí oči, opět si hřebetem ruky přistrčí brýle ke kořeni nosu, aby mu náhodou nespadly. Podrbe se na čele se zamyšleným výrazem.* To samozřejmě, *Zjevně vůbec neví, o čem Alector mluví.* Ale při výuce je to v pořádku, ne? Zrovna u přeměňování bych praktické hodiny očekával častěji. Když jsem studoval já, kouzlilo se na přeměňování skoro nejčastěji, proto tento předmět měli všichni v oblibě, *Zavzpomíná mimo téma a snad poprvé za celé věky se nepatrně usměje.*

Ale,ale,ale. *samolibě se pousměje* Myslím si, že by studenti měli poznat přeměňování obecně a ne na využívání kouzel. Uvažujte, jsme tu proto aby jsme je učili a ne proto, aby jsme byli svědky toho jak se jim něco stane.*Tváří se jako, kdyby slyšet tu největší hloupost na světě*

Počkat, počkat, *Mírný úsměv vystřídá nechápavý výraz.* Chcete tím říct, že chcete učit jen teorii, ale ne kouzla? *Nadzvedne jedno obočí, zakroutí hlavou a položí si lokty na knihu s názvem Kouzelné formule pro začátečníky, dlaněmi si podepře hlavu, jakoby mu měla upadnout, a zadívá se na staršího profesora.*

Bezpečnost nadevše*řekne přísným tónem* Budete mít veliké problémy až se něco při vašem vyučování stane a poté Vám budu moc říci jen : Já Vám to říkal. *tváří se spokojeně*

Bezpečnost nade vše? Nebylo y bezpečnější, kdyby se to naučili s Vámi? *Už už by ještě něco řekl, ale jen nad tím pokrčí rameny.* Tak to se moc těším, až to uslyším, *Pronese s uraženým tónem v hlase.*

Pamatujte! Studenti nejsou vaši přátelé! *řekne důstojně*

*Odlepí svou bradu od dlaní, zvedne ruce nad hlavu a s nevychovaným zívnutím na celé kolo se protáhne.* Co Vás vedlo k tomu být profesorem? *Změní raději téma na něco, co ho alespoň trochu zajímá a ví oč v něm jde.*