Příčná ulice

Zde je až nutkání ztratit nějaký penízek v různých obchodech.
Ale vybrat nový v Gringotově bance také není k zahození.. Pokud tam tedy nějaký máte.

-Když tu byla naposledy měla za to, že už do školy má nakoupené naprosto všechno. Při večeři jí ovšem strýček a rodiče vysvětlili, že by toho v Bradavicích mohla potřebovat mnohem více. Proto se společně s tatínkem znovu vydala do Příčné ulice. Na sobě měla vysoké hnědé boty ke kolenům a kytičkové šaty, poté měla hnědý kabátek a vlasy sčesané do culíku. Byli zrovna u krámku s košťaty když jí taťka řekl, že musí něco zařídit a ať si zatím vybírá a prohlíží obchody. Ještě se jí zeptal, jestli má dost a peněz a ona jen přikývla, pak už zmizel za jednou z budov. Svojí malou kabelku si dala přes rameno a tak jak taťka řekl si začala obchůdky pozorně prohlížet.-

(Jeho rodiče mu nakoupili vše potřebné, ale on sám se chtěl podívat jak ta Příčná ulice vypadá. Je mu teprve 11 let, ale rodiče se o něho nebojí. Vědí, že je to šikovný kluk. Takže se ho nebáli pustit samotného. Oblékl si na sebe černé kalhoty, bílé triko a na to si oblékl modré sako. Vzal si s sebou dostatek peněz a vyrazil do Příčné ulice. Vše ho tu naprosto fascinovalo. Prohlížel si všechny krámky, ale i děti s rodiči. Tak trochu se mu zdálo, že je jiný než ty ostatní děti tady, ale jemu to tak moc nevadilo. Najednou vrazil do nějaké holčičky. Koukl na ní.) Omlouvám se ti. Já rozhlížel jsem se do všech stran, ale tebe jsem si nevšiml. Je mi to moc líto. Jsi v pohodě? (Vychrlí ze sebe tak rychle až mu skoro není rozumět.)

-Prohlížela si zrovna nejnovější koště a rozhodovala se, jestli si o něj řekne rodičům nebo jestli si nechá své staré. Na koštěti létala celkem dobře a tak věděla, že rodiče by jí tohle nejspíše koupili. Vedle byl obchod s cukrovinkami a tak se rozhodla, že ho navštíví, jelikož nikde v Londýně nemají tak dobré sladkosti jako právě zde. Už od mala milovala magii a vše, co k ní patřilo a tohle byl rozhodně jeden z důvodů. Když se otočí aby šla do onoho krámku někdo do ní vrazí. Zamrká a narazí do výlohy. Narovná se a podívá se na nejspíše stejně starého kluka jako je ona který se jí rychle omlouvá. Příště si tedy vezmu něco výraznějšího, aby jsi mě viděl na dálku. Nadzvedne jedno obočí a chlapce si prohlédne Jsem v pořádku. pousměje se a musí se zaculit nad jeho výrazem Jsem Emily Argent. podá mu ruku a čeká na jeho reakci.-

Ano to by jsi pro příště měla udělat. (Řekne se smíchem. Koukne na její ruku, kterou k němu natáhla. Chytne jí za ní, přiloží si ji ke rtům a něžně jí políbí hřbet ruky. Otec ho už odmala učil jak by se měl chovat k dívkám.) Jsem Leonardo McOneel, ale můžeš mi říkat Leo (Pronese. Pustí její ruku a usměje se na ní.) Víš možná by jsi mi mohla s něčím pomoci. Chtěl bych s sebou nějaké zvíře, ale já to tu vůbec neznám. Nevíš, kde tu najdu nějaký obchůdek se zvířaty? (Zeptá se jí. Zahledí se jí do očí. Musí uznat, že má krásné oči. Stejně tak jak ho otec učil chovat se k dívkám, ho učil jak ocenit dívčí krásu. Nikdy nechápal k čemu je mu to dobré když je mu teprve tolik. Ale teď jak se jí koukal do očí za to byl rád. Možná, že kdyby ho to otec neučil nikdy by si toho nevšiml.)

-Nad jeho poznámkou se prostě nejde se nezasmát. Když jí políbí ruku nadzvedne opět obočí a uculí se. Dlouho tohle nezažila pokud nepočítá strýčka Richarda. Tak Leonard. zopakuje po něm a znovu se ho od hlavy až k patě prohlédne. Bylo vidět, že je z dobré rodiny. Byl vychovaný i vhodně oblečený. Copak ty nemáš žádné oblíbené zvíře? zamrká nechápavě, jelikož ona má svou Lanu už od 8 let. Ale jistě, ráda ti pomohu. Jen prosím nikoho nezraň. poškádlí ho a vydá se cestou k obchodu s magickými i normálními zvířaty. Mimochodem kolik je ti let? Také pojedeš za pár dní do Bradavic? je jí jasné, že není zrovna slušné takhle vyzvídat, ale musela se zeptat.-

Leonardo (Opraví ji. Vlastně to ani říct nechtěl, ale úplně samo mu to vyklouzlo z pusu. Jako by to najednou nebyla jeho pusa.) Ne, nemám žádné oblíbené zvíře. (Pronese a zatváří se trochu omluvně. Doma měli jenom jednoho psa a to bišonka Portiu. Několikrát rodiče žádal o vlastní zvířátko, ale tohle byl jediný směr, v kterém mu jeho rodiče nevyhověli. Byl na to za ně naštvaný, ale bohužel s tím nemohl nic dělat. Nakonec se smířil s tím, že maj jenom Portiu.) Děkuji za tvou pomoc. A nemusíš se bát, většinou nejsem tak nešikovný. (Zasměje se a následuje jí.) Páni ty jsi ale zvědavá holka. (Prohlédne si ji.) No je mi 11 let. A ano, za pár dní pojedu do Bradavic. (Usměje se na ní) Jakmile jsem o té škole slyšel věděl jsem, že na ní musím. Sice rodiče ze začátku byli proti, ale když jsem o ničem jiném nemluvil nakonec povolili. (Uculí se) No a co ty? Kolik je tobě? A také pojedeš do Bradavic? (Ví, že jakožto muž by se dívky takhle neměl vyptávat, ale je mu pouhých 11 let a on si to prostě nemohl odpustit.)

V tom je tedy obrovský rozdíl. ušklíbne se a zasměje. Dal pokračuje po jedné z ulic směrem do krámku kde nedávno byla s rodiči když nakupovala věci do školy. Sice si tam žádné zvířátko nepořídila, jelikož má Lanu ale strávila tam dost času. Opravdu ne? Jak nemůžeš mít oblíbené zvíře? otočí se na něj a nadzvedne tázavě jedno obočí. Dobrá tedy, budu ti věřit. usměje se na něj a pokračuje v cestě Mimochodem nemáš zač. poví a když řekne, že je zvědavá přimhouří oči A ty zase celkem drzý. poví provokativně, ale ani se na něj neotočí. Také jsem dostala svůj dopis a tím pádem za několik dní též nastupuji do Bradavic. doufá, že je natolik inteligentní, že mu bude tahle odpověď stačit. Zastaví se před jedním z obchůdků, který má již před vchodem v kleci několik sov. Jsme tu. otočí se na něj a mávne rukou směrem ke krámku.-

Ano je v tom rozdíl. (Zasměje se.) Hodněkrát jsem rodiče žádal o vlastní zvíře, ale nikdy mi to nepovolili. Prý nám stačí Portia. Což je náš pejsek. (Odpoví ji na její otázku a dodá i to o tom psu, aby věděla.) Hodně často slýchám, že jsem drzí. (Rozesměje se. Prohlédne si sovy, které jsou před obchodem. Moc se mu líbí. Je z toho naprosto unešený.) A ty máš jaké zvíře? (Zeptá se a už otevírá dveře od krámku. Koukne na ní.) Jdeš se mnou dovnitř? (Široce se usměje. Bude totiž potřebovat pomoct vybrat jedno zvíře. Jak se zná on by se nemohl rozhodnout.)

Dobrá.. na moment se odmlčí a pokračuje Leonardo, dám si na to obzvlášť velký pozor. mrkne na něj a zaculí se. Pozorně ho poslouchá a pak nechápavě zakroutí hlavou Vždyť pejsek je taky zvíře. Já vždycky psa chtěla, ale s mojí Lanou by si asi nesedl. koukne se na sovy, které jsou vystavené v klecích před obchodem. Bylo jí z toho smutno, jelikož ona Lanu do klece nikdy nezavřela, ani nemusela, jelikož je to inteligentní a moc hodná sova. Jistěže mám. poví a i ona vejde do obchůdku Mám sovu, jmenuje se Lana a je velmi inteligentní. Jaké zvíře chceš?

Ano je to zvíře, ale Portiu s sebou brát nechci. Ta všude jen pobýhá. (Vysvětlí a pokrčí rameny.) Páni sovu? (Zeptá se překvapeně. Koukne se jí do očí. Kouká po krámě a všímá si všech zvířátek. Vůbec si není jistý jaký by zvíře chtěl.) No já právě, že vůbec nevím jaký zvíře chci. (Zhluboka se nadechl a trochu se ušklbl.) Poradíš mi prosím? Jak si ke své sově přišla?

Kouzelníci si sebou prý berou i kočky. poví a i ona se rozhlédne po obchůdku Ano sovu, jmenuje se Lana a mám jí už od 8 let. Jednou jsem jí našla kousek od dobu se zlomeným křídlem. Odnesla jsem jí domů a maminka mi pomohla s kouzlem které ji uzdravilo. poví to velmi hrdě, jelikož v ten moment na sebe hrdá byla. Hlavně v tu chvíli milovala magii víc než kdy dřív. Od té doby jsme prakticky nerozlučné. Nikdy mě neopustila. poví a sama se nad tím musí pousmát, jelikož je za to moc ráda. To záleží na tobě. Musíš vědět, jestli chceš nějaké malinké zvíře či větší. A podle toho, co s ním chceš dělat. zasměje se a rozejde se ke krásně zbarvenému leguánovi. Úžasná zvířata. Tak Leonardo, které si vybereš? tázavě nadzvedne obočí a ušklíbne se.-

Ty kouzlíš? (Zeptá se překvapeně. Myslel si, že do Bradavic se hlásí takový jako je on. Myslel, že je teprve budou učit kouzlit, ale očividně se zmýlil. Podívá se na ní. Má stejně překvapený výraz jako tón jeho hlasu.) Podle toho co s ním chci dělat? (Opravdu nechápe jak to myslela. Co by jako s ním měl dělat?) Asi bych bral něco menšího. Například jako je ještěrka. (Pak si všimne, že kouká na leguána a zasměje se tomu.) Prosím říkej mi Leo.

-Pořád se pozorně rozhlíží po obchůdku a pak se podívá i na Lea, který se jí zeptá, jestli kouzlí Četl jsi vůbec nějakou knížku o Bradavicích? Nezletilí kouzelníci mají zakázáno mimo školu kouzlit. Mě bylo jen osm a navíc to byla hlavně maminky magie, a já ještě nebyla do Bradavic přijata takže to nevadilo. podrobně mu to vysvětlí aby to pochopil Na co? No jestli ho budeš chtít používat při vyučování nebo ho chceš aby ti připomněl domov či jako někoho užitečného. Moje Lana je jako rodina, je všechno v jednom. zazubí se, jelikož je na ní pyšná. Ještěrku? A co tenhle leguán? zeptá se když si všimne, že i on se na něj dívá Leonardo je.. zajímavější. ušklíbne se a znovu se rozhlédne kolem.-

(Zavrtí hlavou. Jo přečetl hodně knih, ale ani jedna nebyla o Bradavicích. O Bradavicích se totiž dozvěděl úplně náhodou a popravdě ho ani nenapadlo ho to zkoumat. Jediné co o této škole věděl je, že je kouzelnická škola kam se může dostat každý.) Ne, nečetl jsem ani jednu knihu. (Také by chtěl mít zvíře jako má Emily, které by mu bylo věrné a on by zas byl věrný zvířeti.) Jo je zajímavý. (Přikývne hlavou. Ale pokračuje dál v prouzkoumávání obchůdku. Náhle si všimne černé kočky s modrýma očima. Úplně ho ten pocit, který pocítil když na ní koukl dostal.) Myslím, že už jsem si vybral. (Veme kočku do ruky a ta neprotestuje. Ba naopak. Začne příst a hlavou se otírat o jeho bradu.) Myslím, že jsem jí sedl. (Zazubí se na Emily.) Zajímavější? (Optá se, ale nijak neprotestuje. Celkem zní zajímavě jak jeho jméno vyslovuje.) Víš mám na tebe ješte jednu prosbu. Rodiče říkali, že hůlku si musím vybrat sám, ale já netuším, kde tu je krámek s hůlkami.

-Chodí po obchůdku sem a tam a prohlíží si všemožná zvířátka, která čekají až si je někdo odnese domů. V tom případě doporučuji Bradavické dějiny.zareaguje když jí řekne, že o Bradavicích nic nečetl a otočí se na něj Líbí se mi to zabarvení. poví směrem k leguánovi a pak pozoruje jak Leo jde ke kočce které si ani ona sama zatím nevšimla. Je opravdu krásná. kývne hlavou na souhlas a kočičku si prohlédne, nikdy neviděla, že by měla kočka takové oči a proto jí přišla vyjmečná Hůlku? To musíš k Olivenderovi, je to naproti přes ulici. poví a ukáže směre k obchůdku, když se dívá na okno uvidí tam taťku který na ní mává No tak já už budu muset jít, ale ráda jsem tě poznala. Uvidíme se v Bradavicích. věnuje mu úsměv a radostně vyběhne z obchůdku. Taťky se chytí za ruku a odchází společně s ním.-

(Rozhodně dá na její radu a ty Bradavické dějiny si přečte. U knížky vydrží i když ho nebaví. Protože si pokaždé říká, že třeba na další stránce už ta kniha bude zajímavější.) Má zajímavé oči. (Pronese a kočka se k němu ještě víc přitulí jako kdyby moc dobře věděla co říká. Podívá se směrem, který ukázala a všimne si velkého názvu Hůlky Olivender. Teď si říká, že by vážně měl koukat víc okolo sebe.) Taky jsem tě rád poznal. (Poví ji mile a odchází zaplatit kočku, kterou si rozhodně dnes odnese domů. Už se těší na dny strávené v Bradavicích a také je rád, že tam bude někoho znát. Zajímalo by ho kdyby věděla, že je z nekouzelnické rodiny jestli by se s ním dál bavila. Když zaplatí za kočičku, které ještě nevymyslel jméno zamíří rovnou k Olivenderovi. Položí Kočku na zem a ta zůstane stát u jeho nohou jako by to byl pes. Do deseti minut má vybranou hůlku. Teda spíš hůlka si vybrala jeho. Pak i s hůlkou a novým domácím mazlíčkem odchází domů.)