Děravý kotel

Starší, zatuchlá hospoda, s milým hospodským a výborným Máslovým ležákem, ale i s jinými pochutinami.

*Zdejší krb, který jistě nezažil moc plamenů, jelikož má o něco jiný význam, prosvítil zatuchlou hospodu zeleným ohněm. Ani ne o vteřinu později se v plamenech objevila středně vysoká a štíhlá postava, zahalená v tmavém plášti s kapucí. Jakmile postava vystoupí z krbu, plameny zmizí. Osoba si otřepe své oblečení a sundá si kapuci. Pod pláštěm se nacházela mladá žena, podle obličeje rozeznatelná ředitelka Bradavic Katherine de Winnick. Usmála se a přešla k baru.*Jen kávu, jako obvykle.*Řekla hospodskému ještě dříve než se usadila na barovou stoličku. Pak si sedla a rozhlédla se po lokálu.*

*Zahalená v rudém plášti vešla do hospody. Normálně by ji na takové místo nikdo nedostal, ale dnes večer cítila potřebu se s někým seznámit. Už je tu týden a nezná nikoho! Z hlavy si sundala kapuci a díky tomu její ramena zahalila záplava rudých vlasů. Porozhlédla se po místnosti a přišla až k baru. Přítomná obsluha nevypadala na to, že by aktivně chodila od stolu ke stolu a vyptávala se zákazníků na jejich přání. Možná právě proto tu seděla pouze jedna osoba. Posadila se na barovou židli a usmála se na nepříjemně vyhlížejícího muže za pultem.* Dala bych si zázvorový čaj, prosím. *Vyřkla svoji objednávku. Chlap se neochotně pokusil o úsměv a šel čaj vařit. Alina si prohlížela osobu sedící jen o pár stoliček dál... Vždyť to je ředitelka de Winnick!* Dobrý večer, paní ředitelko. *Usměje se na známou tvář. Přece jen tu někoho zná. Ať žijí přijímací pohovory.*

*Jakmile hospodský kávu donesl, přívětivě se usmála, zalovila ve váčku na peníze a položila mu částku, kterou její objednávka obnáší. Uskrla si kávy, když v tu do dveří vešla osoba. Pootočila se, ale až si přisedla k ní. A usmála se na ni až promluvila.*Krásný večer i vám, slečno Alino.*Usmála se a natočila se kousek k ní.*

-Když s rodiči konečně dojela k Děravému kotli byla už celkem unavená. Dnes si byla dokoupit ještě nějaké oblečení a pera. Vystoupila z auta a na sobě měla fialové šaty s hnědým páskem k tomu hnědé boty a bundičku stejné barvy. Maminka jí vlasy spletla do copánku aby jí nelétaly, jelikož chvílemi foukalo. tatínek jí i mamince otevřel dveře a ona konečně vešla, byla tu poprvé a byla nadšená. Zamrkala a rozhlédla se kolem sebe, uviděla dvě ženy sedící u sebe a pár dalších lidí. Rodiče jí řekli, že musejí něco zařídit a tak se posadila a svého medvídka kterého nikdy nedala z rukou si dala na klín Dala bych si kakao, prosím. pousmála se na číšníka a kývla ze slušnosti na pozdrav těm paním sedícím vedle ní.-

Ráda vás tu vidím. *Zahájí rozhovor s ředitelkou.* Jak to vypadá s žač... *Zastaví se uprostřed věty, když se otevřou dveře a vejde rodinka s malou holčičkou. Chvilku se baví a nakonec tam dívku nechají. Alina ji celou dobu sleduje a když na ni dívka kývne, pozdraví.* Dobrý den. *Usměje se na dívku, která je její potencionální žačkou a evidentně to ani netuší. Usrkne si zázvorového čaje, který ji přistál na pultě a naprosto zapomene, že chtěla ředitelce něco říct. Celá Alina.*

*Usmála se na profesorku, následně na mladou dívku. Tu si nejprve prohlédla, pak se zářivě usmála.*Krásný den, slečno.*Mrkla na ni a pak koukla na Alinu.*Chtěla jste něco říct?*Napije se zase kávy a sleduje profesorku.*

-Když jí číšník konečně donese kakao ihned usrkne. Otočí se na obě ženy, které ji pozdravily a zamrká. Pak se mile usměje a i ona je pozdraví Krásný den i Vám. Opět na obě kývne aby jim bylo jasné, že nezdraví jen jednu. Svou hlavu pak otočí zpět k pultu a začne se rozhlížet po okolí. Zaujme jí muž, nejspíše číšník, který utírá stoly a pak dává povel židlím aby se sami zvedly. Tiše se zasměje a opět usrkne z kakaa. Zhluboka se nadechne a koukne na svého méďu, který jí leží na stehnech. Rodiče jsou pryč už celkem dlouho a ona se už nudí. Proto si z baťůžku, který měla na zádech vytáhne učebnici Bradavických dějin a začne si číst.-

*Zakucká se, když jí ulekem sjede kapka čaje do krku.* Ach, ano, paní ředitelko. *Kuc kuc.* Chtěla jsem se zeptat, jak to bude se začátkem školního roku? Už se ví, kdy bude dokončena oprava velké síně po útoku gigantních magických kobylek a žáci budou moci nastoupit? *Zeptá se se zájmem a vzpomene si, že musí jednomu z právě zmíněných škůdců vyčistit akvárium, protože sklo přestává být průhledné. Ještě, že jsem si Alfonsii odchytla. Budu mít žákům co ukázat v Péči o kouzelné tvory. Pomyslí si a nachvilku je zase mimo realitu.*

*Cupitá si to příčnou uličkou a když konečně narazí na dveře od děravého kotle, nepřemýšlí a prostě se vydá vpřed. Když však udělá první dva krůčky, vrazí hlavou přímo do dveří. Pravděpodobně se v hostinci rozlehne hlasité BUM. Fňukne, poškrábe se na hlavě a elegantně vklouzne dovnitř.* Zdravíčko !*Poví nahlas a posadí se vedle neznámého děvčátka.*

*Usměje se.*No to zatím nevím, zrovna jsem z hradu přišla a vypadá to strašně.*Pohoršeně zakroutí hlavou.*Ale máme hodně kouzelníků, co zařádí opravy, takže by to mělo být brzy.*Kývna na ni a napije se kávy. Pak koukne ke dveřím.*Á další profesorka.* Usměje se.*Krásný den.*Kývne na ni se zářivým úsměvem. Sem tam hodí očko po malé dívce.

-S úsměvem si čte dějiny Bradavic a nemůže se toho čtení nabažit už je na 378 stránce a je na sebe patřičně pyšná, jelikož to čte teprve dva dny. Sem tam se rozhlédne po kotli a napije se ze svého kakaa. Dala by si něco sladkého, ale není si jistá, jestli tu mají například muffin. Když si vedle ní sedne nějaká žena opět ze slušnosti pozdraví Dobrý den. pousměje se a opět si začne číst ve své knížce. podívá se na malé hodinky na své ruce. Rodiče už měli být zpátky a strýček Richard má také jako vždy zpoždění odfrkne si a usrkne kakaa.-

*Kývne ředitelce na souhlas a usrkne si čaje. Potom zašátrá ve svojí brašně a vytáhne si pergamen, brk a inkoust. Začne něco psát. V tom přijde další osoba a ona s trhnutím vzhlédne od papíru. Pozdraví příchozí profesorku.* Dobrý večer. *Usměje se a dál pokračuje v psaní.*

*Houkne na hospodského a cosi mu naznačí prsty.*Díky !*Zavolá na něj když se rozejde směrem ke kuchyni. Když se hospodský vrátí s talířkem, na kterém sedí dva krásně růžovoučké muffiny, vezme si je a podá je malé slečně.*Dáš si drahoušku ? *Zeptá se mile a pousměje se.*

-Konečně dorazí ve svém veteránovy kterého koupil od jednoho hloupého kouzelníka před Děravý kotel. Vystoupí, upraví si kravatu a zapne sako. Kufřík si vezme sebou a auto zamkne. Ještě se koukne do zrcadla a zasměje se. Vejde do kotle a rozhlédne se kolem, hledá svojí kmotřenku a když jí konečně najde pomalu a tiše se k ní rozejde. Pak jí chytne za cop a druhou rukou si jí přitiskne k tělu Tady je má malá čarodějka. políbí jí jako pokaždé do vlasů a věnuje jí široký úsměv Tak už jsi tu někoho potrápila kouzly které jsi se naučila? ušklíbne se a cvrnkne ji do nosu. Pak si všimne ředitelky a nějaké ženy Dámy. věnuje jim úsměv a kývne na pozdrav hlavou Tak kde máš tátu s mámou? zase někde courají? nadzvedne obočí a posadí se vedle ní.-

*Když dopije kávu, hrníček opatrně položí na talířek a přisune jej k hospodskému, který si to následně vezme a umyje. Ředitelka se koukla z okna a pak na své hodinky. Ještě jednou se usmála na slečnu, která si četla knihu, kterou Kath velmi dobře znala. Do dveří vešla další osoba a i když šla pomalu, věděla o ni. Osoba došla k dívce a promluvila. Byl to muž a jeho hlas mu nebyl neznámí. Otočila se na něj a po jeho pozdravu se mile usmála.*Krásný den.*Kývne na něj a prohlédne si jej.*

-Spokojeně pokračovala ve čtení své knížky a popíjení kakaa když jí vyrušil známý hlas Strýčku Richarde. nadšeně ho objala kolem krku a věnovala mu široký úsměv Jdeš pozdě ostatně jako vždy.! pokárá ho a když se zeptá, jestli už kouzlila sklopí zrak Víš přeci, že to se nesmí.! znovu se usměje a dopije poslední doušek kakaa. Ano jsou pryč už snad hodinu. postěžuje si a ukáže mu svou knížku Podívej jak daleko už jsem. Přečetl jsi ji vůbec někdy? nadzvedne obočí a usměje se i na paní ředitelku.-

-Cvrnkne ji do tváře a zatahá za culík Já niky nejdu pozdě. To ty chodíš všude moc brzo zlatíčko. mrkne na ni a zasměje se, vždy ho baví když jí může škádlit Princezno kdyby se to nesmělo proč by to šlo? šibalsky se usměje a když dopije kakao, luskne prsty a hrneček doplní Život je pak snazší. zasměje se a z jejího hrnečku se napije. A to tě tu jen tak nechali? Na pospas profesorkám? věnuje ředitelce úsměv a malou zase cvrnkne jsi moje malá šikula. A jelikož jsem slíbil, že ti nebudu hrát tak ne nečetl jsem to. Má to tak tisíc stran maličká. Budou tě akorát bolet oči. mávne na barmana a koukne na ředitelku Vás bych tu nečekal. poví popravdě a chce se s ní dát do řeči ale vstoupí Aristo s Lil Tak maličká půjdeme. poví Em a na bar dá peníze za její kakao. Vezme ji na ramena a do další ruky její batůžek do kterého kouzlem strčí knihu, kterou si četla Rád jsem Vás viděl madam. mrkne na ni a i s Emily odchází pryč.-

*Už delší dobu pozoruje flek na zácloně, která je zde místo dveří do kuchyně. Nenápadně mávne prstem a z špičky prstu ji vylétne malinký blesk, který omotá její prst a zmizí. Stejně tak i flek na zácloně. Spokojeně se usměje a pohlédne k Richardovi. Mile se usměje, avšak než cokoli řekne, objeví se zde dva lidé, nejspíše rodiče studentky. A tak se na něj jen usměje a kývne na rozloučenou. Když odejdou, sama se zvedne. Na zbylé kývne, postaví se dále od všech a s prásknutím zmizí z lokálu.*

*Vstane a z kapsy si vytáhne jakýsi zelený prášek. Posype se jim a nahlas vysloví.*Vila profesorky Nett !*Výkřike a jakmile to odpoví,obě ví se za ní zelený záblesk a je fuč.*

*Dopíše text na pergamen, sroluje si ho do brašny a mávne na číšníka. Když přijde, vysype mu na pult peníze za čaj a zvedne se ze židle. Zahalí se do pláště a odejde z hostince.*